Anglický zdravotní systém, známý pod zkratkou NHS (Národní zdravotní služba), byl založen v roce 1949. Systém je primárně financovaný daňovými odvody výdělečně činných osob, ne však zdravotním pojištěním. Každý občan Spojeného Království tak má nárok na bezplatnou zdravotní péči, nezávisle na výši příspěvku do státní daňové pokladny. I občané, kteří nejsou výdělečně činní, mají nárok na bezplatnou zdravotní péči. Zdravotní pojištění si Britové platí jen v případě, když si chtějí zajistit nadstandartní péči. Veškerá standartní péče je pak zdarma, včetně pobytu v nemocnici či nákladných specializovaných vyšetření. Zdravotní péči zdarma využívají nejenom místní, ale i cizinci z Evropské Unie, ať už jsou zde v trvalém pracovním poměru, či nikoliv. To samé platí i pro žadatele o azyl a migranty ze třetích zemí, kteří zde pobývají alespoň po dobu dvanácti měsíců. Žádné pojištění se od nich nepožaduje.
Velmi štědrý je systém i v oblasti léků. Za lékařský předpis se platí univerzální poplatek 7,65 liber (zhruba 243 korun), bez ohledu na cenu daného léku. Pokud patříte mezi stálé návštěvníky lékáren, můžete si léky na rok předplatit, čímž vás při odběru minimálně patnácti léků za rok vyjde každý asi na dvě libry (zhruba 63korun) . Léky jsou pak zcela zdarma pro seniory nad šedesát let, těhotné ženy a ženy do roku po porodu, mladistvé do šestnácti či osmnácti let (pokud jsou řádnými studenty), pacienty trpící určitým onemocněním, pacienty v invalidním důchodu a všechny pacienty pobírající sociální dávky a jejich partnery. V rámci hospitalizace jsou pak léky poskytovány zcela zdarma, zdarma je i antikoncepce a interupce. Podotýkám, že to vše bez jakéholiv pojištění či připojištění pro většinu občanů na území Velké Británie, ať už mají britské občanství či nikoliv.
Lidé v zaměstnaneckém poměru platí na zdravotnictví nepřímo daňovými odvody a pokud právě nepracujete, či pracujete jako OSVČ a nedosahujete zdanitelného minima, pak po vás příspěvek na zdravotnictví nikdo nevyžaduje. Jako OSVČ si platím pouze dobrovolný důchodový poplatek, který činí asi £10 měsíčně, což je zanedbatelná částka, ať už v librách či korunách (zhruba 318 korun).
Péče o pacienty je organizována obvodním neboli rodinným lékařem, takzvaným GP (General Practitioner = practický lékař). Když do Anglie poprvé přijedete či změníte bydliště, je nutno se zaregistrovat v takzvané surgery (ordinaci). Každá surgery sdružuje několik obvodních doktorů a při registraci si můžete vybrat, u kterého z nich se chcete přihlásit. Většina GP je také společníkem dané ordinace, což znamená, že se podílí na jejím řízení a má určitý podíl ze zisku. Vláda se v současné době snaží o převedení více odpovědnosti a pravomocí do rukou praktických lékařů.
Některé velké ordinace jako třeba právě ta moje, mají elektronický systém registrace. Všechny vaše údaje jsou v elektronické internetové databázy (pouze s vaším souhlasem) a pokud se ke svému praktickému lékaři chcete objednat, stačí se přihlásit na internet, zadat identifikační číslo a heslo a vybrat si den a hodinu návštěvy. Jako potvrzení vám pak přijde smska a další vám pak v daný den návštěvu lékaře připomene. Tyto mobilní upomínky nyní fungují i před návštěvou nemocnice, což přijde vhod zejména, když jste se na vyšetření objednali dlouho dopředu.
Jediná služba, za kterou v Anglii zaplatíte, je zubař. Oproti Česku je zubař opravdu drahý, avšak určité skupiny obyvatelstva jako například těhotné ženy, mladí do 18 let či lidé pobírající jakékoliv sociální dávky, mají zubaře zcela zdarma.
Nutno podotknout, že pokud si pacient chce v Anglii zajistit lepší servis, platí si zdravotní pojištění a má tím pádem nárok na soukromou zdravotní péči. Ta je pak o něco kvalitnější, ale hlavně rychlejší a několikaměsíční čekání na zákrok, které je u státní služby běžné, se zkracuje na čekací dobu několika dnů.
Já sama mám dobré zkušenosti s místní nemocnicí, kde mi byla poskytnuta velmi kvalitní péče a personál se choval mile a profesionálně. V nemocnici mi navíc ani za pobyt, jídlo, či léky, které jsem ještě dostala na cestu domů, nenaúčtovali vůbec nic. Musíte mít ale štěstí na to, do jaké spádové oblasti patříte. Existují nemocnice, o kterých kolují strašidelné historky plnící stránky bulvárního tisku.
Na závěr bych anglické zdravotnictví shrnula asi takto: Kdo očekává zázraky, musí si za ně připlatit. Pokud však systém používáte bezplatně, protože jste se do země třeba právě přístěhovali, neměli byste na něm hledat mouchy. Všude je něco dobrého i špatného. A to platí i o anglickém zdravotnictví.